Socialismus přinesl lidem v naší zemi něco dobré a něco špatné. O tom špatném se bohužel dovídáme častěji, zřejmě proto, aby někdo cíleně propagoval tamní režim jako vysloveně zhoubný. Kdyby tomu tak nylo, nemohla by v té době vzniknout řada výrobků nebo staveb, které nám usnadňovaly život, jen si vybavte, kolik panelových sídlišť se vystavělo a díky tomu má také kde bydlet zhruba čtvrtina národa. Za socialismu se také vyráběla jízdní kola Favorit, na svou dobu naprosto perfektní a byl o ně také velký zájem. Když pak třináctiletý kluk obdržel takové kolo k Vánocům, byl šťastný, jak blecha.

Mít kolo však také znamenalo se o něj postarat, tu a tam rozebrat hřídel u pedálů, promazat ložiska vazelínou, a to samé provést u předního i zadního kola. Již tehdy se u nás vyráběla ložiska do jízdních kol z kvalitní oceli třídy 15, a že ta ložiska něco vydržela, to vám možná ještě nějaký pamětník potvrdí. Dnes se pochopitelně také zhotovují ložiska do jízdních kol a je k tomu zapotřebí stejný či podobný typ oceli – houževnatý, odolný vůči korozi a mechanickému namáhání.

Tímto vám jen chceme připomenout, že jsou u nás stále odborníci, kteří se starají o hutní výrobu oceli, aby bylo možno vyrábět nejen ložiska z oceli, z materiálu 25crmo4, ale i ozubená kola, parní turbíny, letecké motory, karosérie tramvají, domácí spotřebiče, elektroniku a mnoho dalších výrobků průmyslové produkce. Výroba oceli je tedy první štací poté, co se vytěží z hlubin země nebo se získá recyklací ocel či železo, obohatí se uhlíkem a legujícími prvky a vzniklá tavenina pak putuje k dalšímu zpracování do požadovaných tvarů a velikostí hutních polotovarů. Kdybychom ocelárny neměli, nebylo by možné udržet v potřebném chodu podobu současného světa a rázem bychom se propadli o několik století do minulosti. A to byste asi nechtěli, že?